O projektu

Projekt Realizace protipovodňových opatření na území města Brna je strategickým projektem města, jehož cílem je vybudování komplexní protipovodňové ochrany na hlavních brněnských tocích Svratce, Svitavě a Leskavě.

Nositelem strategického projektu je Kancelář architekta města Brna, která má v gesci celoměstskou koncepci protipovodňové ochrany a projektovou přípravu jednotlivých úseků. Následnou realizací je pověřen Odbor investiční Magistrátu města Brna.

V současné době není před účinky povodní ochráněna podstatná část stávající zástavby města, tj. okolo 24 tis. obyvatel a území o rozloze 10 km². Absence komplexní protipovodňové ochrany je také jedním z hlavních limitů pro výstavbu v rozvojových a přestavbových lokalitách, které se nacházejí v záplavovém území.

Na základě průběhu povodní v roce 2006 přistoupilo město ve spolupráci s Povodím Moravy, s.p. k vytvoření ucelené koncepce protipovodňové ochrany založené na přírodě blízkých principech. Návrh koncepce byl stanoven v rámci zpracování Generelu odvodnění města Brna (2009) a následně rozpracován ve studii Přírodě blízká protipovodňová opatření a revitalizace údolní nivy hlavních brněnských toků (2015).

V rámci celoměstské koncepce byla protipovodňová opatření na hlavních brněnských tocích rozdělena do 28 samostatných etap, ze kterých bylo vybráno 5 prioritních úseků k další projektové přípravě a následné realizaci.

Město Brno bylo historicky ohrožováno povodněmi především na předměstí při obou řekách. Nejstarší povodeň je doložena z roku 1257. Informace o povodních a jimi způsobených škodách narůstaly postupně od 16. století a jejich frekvence kulminovala v polovině 19. století. S připojováním povodněmi postihovaných předměstí a obcí k Brnu tak sílily ekonomické dopady pro město a obyvatele, což byl jeden z důvodů, proč se v roce 1847 přikročilo k regulaci koryt obou řek.

Nejextrémnější povodně 20. století se vyskytly krátce po sobě na přelomu srpna a září 1938 (stoletá povodeň na Svitavě a padesátiletá na Svratce) a v březnu 1941 (stoletá povodeň na Svratce a padesátiletá na Svitavě). Padesátiletá povodeň na Svratce byla zaznamenána také v lednu 1920 a v únoru 1946. Před nejkatastrofálnější povodní v červenci 1997 bylo Brno uchráněno jen díky akumulaci vody na Vírské přehradě, kde hladina vody kvůli opravě hráze a výstavbě vodovodu byla dočasně snížena o 10 m.

Povodně jsou zcela přirozenou událostí, která vzniká jako důsledek extrémních projevů počasí. V řadě situací mohou být povodňové stavy příčinou rozsáhlých materiálních škod nebo dokonce ztrát na životech obyvatel. Jejich nepravidelný výskyt však mnohdy negativně ovlivňuje naše vnímání aktuálnosti povodňového nebezpečí.

Návrh protipovodňové ochrany v intravilánu města je mnohdy vhodnou příležitostí ke zkvalitnění říčních biotopů a navazujících veřejných prostranství. Protipovodňová opatření ve městech je tedy třeba vždy vnímat v širších souvislostech.

Protipovodňových opatření existuje celá řada. Jednou z preventivních možností je stanovení záplavových území a omezení jejich zastavování. V rámci protipovodňové ochrany je možné dále využívat jak opatření technická, jako jsou ochranné hráze, protipovodňové stěny nebo suché retenční nádrže, tak přírodě blízká. V každé konkrétní situaci je třeba přizpůsobit dané řešení protipovodňové ochrany charakteru místa a hledat jejich optimální kombinaci.

Přírodě blízká opatření na vodních tocích řeší protipovodňovou ochranu v úzké vazbě na vodní toky a jejich nivy. Kromě dosažení požadovaného protipovodňového účinku je cílem těchto opatření i zlepšení ekologického stavu vodních toků.

Jedná se například o komplexní revitalizace koryt s obnovením přirozené inundace v říční nivě, vytvoření složeného profilu koryta s bermami nebo vybudování ochranných nádrží s přírodě blízkou úpravou vnitřního prostoru.

Významným prvkem pro zvýšení kapacity průtočného profilu řeky je snižování stávajících vysokých břehových hran, odstraňování přisazených hrází, vytváření širokých berem určených k častějším rozlivům povodní a realizaci dalších přírodě blízkých opatření.

Rozšiřování, respektive obnovování šířky říčních perimetrů, je základem revitalizací jak ve volné krajině, tak v intravilánech. Revitalizace vodních toků ve městech však mají svá specifika. Základní úlohou je vytváření dostatečně kapacitních koryt, která však musejí odpovídat základním požadavkům na příznivý ekologický stav, vzhled, pobytovou a případně rekreační využitelnost.

Hlavní principy a zásady návrhu přírodě blízkých protipovodňových opatření:

• preferovat přírodě blízká opatření, případně je vhodně kombinovat s nezbytnými opatřeními technickými
• využívat ekologická kompenzační opatření, která vyváží nepříznivé vlivy nezbytných technických opatření
• podporovat max. využití přirozené retenční kapacity údolní nivy v území ponechané k rozlivu v rámci odsazených hrází a zdí
• obnovovat přirozené periodicity rozlivů povodňových vod do říční nivy (úpravou břehů, modelací terénu, tvorbou složeného koryta apod.)
• upřednostňovat bermy ekologické a rekreační oproti bermám „jalovým“
• zajišťovat celkové zlepšení ekologického a morfologického stavu vodního toku
• podporovat atraktivitu prostředí vodního toku pro živočichy (vzniku úkrytů a specifických stanovišť)

Užitečné odkazy

Výchozí podklady a užitečné odkazy související s přípravou a realizací přírodě blízkých protipovodňových opatření v městě Brně:

• Generel odvodnění města Brna
• Přírodě blízká PPO a revitalizace údolní nivy hlavních brněnských toků
• Memorandum o spolupráci při přípravě protipovodňové ochrany statutárního města Brna
• Stanovené záplavové území, AZ1, AZ2
• Plán pro zvládání povodňových rizik 2021-2027
• Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje
• Digitální povodňový plán města Brna
• Mapa projektů PPO na vodních tocích
• Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi